RECENZE: Andrzej Pilipiuk, Kroniky Jakuba Vandrovce
„Jedna bolševická mršina znesvětí celý hřbitov.“
(Andrzej Pilipiuk – Kroniky Jakuba Vandrovce, s.58)
Každá legenda má svůj počátek.
A sláva největšího z vojslavických rodáků se začala psát jedenáct let nazpátek právě na stránkách Kronik Jakuba Vandrovce. Nechce se mi věřit, že byste tuto celebritu vymítačské profese, Jamese Bonda v zalátaných gumákách a ztělesnění génia loci malebného polského venkova neznali. Nicméně… Pakliže jste strávili posledních patnáct let v kómatu vyvolaném přílišnou konzumací pálenky vlastní výroby či někde zalezlí ve vaultu v očekávání nadcházející apokalypsy, zasloužíte si trochu osvícení.
Jakub Vandrovec (biografické podrobnosti si prosím dohledejte v Protokolu o zadržení v závěru knihy) se věnuje na plný úvazek alkoholismu kdesi v polsko-ukrajinsko-mongolském pohraničí. Jako výdělečnou bokovku si ovšem drží amatérský exorcismus na profesionální úrovni. A věru nutno říci, že onen v úvodu zmíněný malebný polský venkov pod líbivou slupkou cení zuby a drápy – v Polsku řádí kdeco od ruské mafie, nacistických čarodějů a amerických agentů přes šílené sektáře, komunistické upíry a islámské tenoristy (pardon, teroristy) až po otravné emzáky, přeživší neandrtálce a slídivé policajty. Ale netřeba se obávat – Jakub je muž se srdcem na pravém místě a pro záchranu rustikálního klidu vojslavického zapadákova neváhá prolít krev ani pálenku.
Krev cizí, pálenku svou… Jak jinak.
Pro Pilipiukovy povídky platí obecně, že krátké a úderné taškařice porážejí v humornosti ty dlouhé. Několikastránková Na rybách díky pointě a švihu přesvědčí čtenáře, aby jakoukoliv blyštivou šupinatku vytaženou z potoka švihem vrátil výrobci. Stejně tak zaujme příběh jaderné Hlavice, jenž zároveň odhalí exorcistův… řekněme kutilsky šetřivý přístup k třídění odpadu. Krušný život páleníka reflektuje příběh ze života s názvem Kontrola, zatímco dva opravdu povedené recepty nabídne textík Z kuchařské knihy Jakuba Vandrovce. Inu, samohonka a opékaný pes k sobě patří stejně nerozlučně jak jihovýchodní Asie a venerické choroby.
V duchu ochlastovských historek se nese rovněž Čip a povedeně navazující Z archívu Y. V obou se Jakub ukáže jako ideální reprezentant našich severních sousedů v kontaktu s neznámou civilizací – a je putna, zda mluvíme o ufounech nebo Američanech. Notorovy deníky se nikdy neomrzí… Na plné čáře v klání povídek ovšem vítězí Pohádečka pro vnoučka. Červená Karkulka by si divením ukroutila hlavu, vám pro změnu hrozí pohmoždění bránice od smíchu. Vymítačovo alkoholem poznamenané převyprávění klasického příběhu srší vtipem a vrcholí závěrem vpravdě vandrovcovským. Snad jedinou konkurencí vypravěnce bodrého vesničana by mohl být jeho Horoskop na rok 2003 – bez ohledu na datum obsahuje moudra vpravdě nadčasová.
Škoda, že delší příběhy tak nějak ztrácejí dech i humor. Samozvanému vymítači to ve vážné póze nesluší a nejlepším dokladem může být závěrečné vyprávění Proti prvnímu přikázání, které působí tak nějak nemastně-neslaně, ani vtipně, ani seriózně. Podobný dojem zanechá i úvodní Zabíječ. Dlouhým kouskům zvedá průměr Hotel U loupežníka – nejspíše proto, že se prakticky skládá z řady krátkých štěků propojených dohromady exkurzí do hájemství ilegálního hoteliérství a otevřeného banditismu. Zdá se, že podmínky raného kapitalismu Jakubovi a jeho metodám řešení problémů svědčí jako… Nu jako kořalka polskému domorodci.
Jednotlivé texty na sebe až na výjimky nenavazují a to stejné lze říci také o zbylých svazcích Vandrovcových dobrodružství – Kroniky Jakuba Vandrovce můžete číst s klidem jako poslední. Na druhou stranu pionýrský punc prvního dílu z knihy nejspíše poznáte. A to na vedlejších postavách exorcistových přátel a nepřátel. Jak palič Josef Pačenko, tak bělogvardějec Semen nedostávají moc prostoru a Pilipiuk neztrácí čas s jejich prokreslováním, které si nechává na později. Proto tíha řešení zápletek spočívá většinou jen a pouze na statných bedrech geroje z Vojslavic. A samohonce, samozřejmě.
Velký grafoman Andrzej Pilipiuk stvořil fenomén, jenž vám z paměti vymaže až alkoholická demence. Humor černý jak kouř z hořícího traktoru nepohodlného souseda, skvělá znalost vesnického prostředí a jeho svéráze a očividná blízkost polské mentality té naší – to jsou ingredience z nichž autor umně vydestiloval literární lihovinu. Kdybych měl v oblibě hodnocení knih procenty, rozhodně bych téhle nedal méně, než kolik mívá Jakubova pálenka. A o té kolují legendy.
Tak na zdraví!
Kroniky Jakuba Vandrovce (Kroniki Jakuba Wędrowycza)
Andrzej Pilipiuk
Nakladatel: Laser-books
Překlad: Pavel Weigel
Obálka: Andrzej Łaski
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 240
Rozměr: 125 x 195
Provedení: paperback
Stav: nové vydání
Cena: 249 Kč
Převzato: http://www.sarden.cz/recenze-andrzej-pilipiuk-kroniky-jakuba-vandrovce-0
Categorised as: Recenze