“Problémy” a časté otázky
Zajímalo by mě, jestli jste měli s natáčením „Problémů“ problémy.
Ano a jaké!!! (Pro příště jsou názvy tohoto typu pro jistotu zakázány…)
Kde jste vzali všechny „problémy“, které ve filmu hrají?
Všechny „problémy“ jsou autentické. Tedy zapůjčené od majitelů. Dotyčné osoby zpravidla trvaly na tom, že nám předměty předají o půlnoci pod šibeničním vrchem. Společné měly i to, že přicházely maskovány. (Z běžného stereotypu šátků, kukel a kapucí vybočovalo pouze jedno podnapilé individuum v masce Mikuláše. Obsah jeho mitry by vydal na několik policejních fasciklů.) Všichni, kteří zapůjčili své problémy do filmu, k nám byli velmi milí a rádi bychom jim proto na tomto místě poděkovali jmenovitě. Ale nemůžeme…
Pálenice byla vaše?
Pálenice, kterou si ve filmu pořídí Cyril se svým kamarádem, byla zapůjčena z Muzea lidových pálenic ve Vlčnově. (Údajně byla po svém uvedení do provozu policií okamžitě zabavena a putovala do celního skladu. Odtud se dostala do muzea, které nám ji zapůjčilo pro účely natáčení. I když pro všechny případy nám ji nezapomnělo zaplombovat…) Druhou pálenici, která si ve filmu zahrála, půjčila rodina nebožtíka, který se nelegální výrobě slivovice věnoval až do svého nedávného skonu. (Ale údajně velmi příjemného… Otrava alkoholem.)
A co zbraně?
Pokud jde o zbraně ve filmu, pak obě byly víceméně v pořádku vráceny. Pistole, s níž v „Problémech“ operuje Cyrilův kamarád (v němž zasvěcení jistě poznají Jakuba Vandrovce), se vrátila k majiteli. Ten ji tentokrát už jistojistotně odevzdá příslušným orgánům. Alespoň se o to opět hodlá pokusit – má ji totiž moc rád. (Není ovšem prvním vlastníkům této pistole Steyr 1915. Ten opravdu původní navštívil naši krásnou zemi spolu s Wehrmachtem v březnu 1939 a stal se tak dalším z řady problémů, které jsou zde zakopány.) Druhá zbraň, paintballový samopal, byla po natáčení zapomenuta ve školním ateliéru, kde kvůli častému používání došla k úhoně. Ateliér je nyní nově vymalován…
A co vozový park?
Pionýr, na němž měl v „Problémech“ jezdit Cyrilův kamarád, byl před započetím natáčení ukraden skupinou výrostků. Nicméně ani jim se ho doposud nepodařilo opravit a uvést do provozuschopného stavu. Ve filmu je tedy použit jiný motocykl, který je k nerozeznání podobný tomu ukradenému, ale funguje. Alespoň zatím…
Jak to bylo s čůráním na hrob? Není to přece jen poněkud neetické?
Určitě je. Pokud by byl použit skutečný hrob a skutečná moč, pak by to samozřejmě bylo nečestné a nesportovní. Ale my jsme na to šli jinak… Po dohodě se správou hřbitova jsme si pro natáčení vybrali jeden z prázdných hrobů. Kamenosochař nám půjčil vyřazený náhrobek a doplnil ho ještě o vhodná jména a data. Takže pak už jen stačilo opatřit velké množství hlíny, nějaké staré věnce a hřbitovní dekorace. No a samozřejmě také větší injekční stříkačku a zásobu čaje… Ten hrob jsme pak zase rozebrali a znovu ho sestavili v garáži o několik kilometrů dál. Tentokrát na zednických kozách ve výšce asi 150 cm. To proto, aby z něj mohl vylézt nemrtvý otec Kolouch.
Tenhle film má dost netradiční žánrové zařazení. Komu je vlastně určen?
Asi začnu tím, komu určen není. Přístupnost filmu jsme po dohodě s dětským psychologem omezili hranicí 12 let (spodní hranicí). Je sice pravda, že dnešní děti jsou zvyklé na ledacos, ale tohle není obvyklá prvoplánová řezničina, jakou znají z počítačových her. Takže by je to nemuselo bavit. Čím méně lidí zažije trauma v marném očekávání krváku, tím lépe… Ne, teď vážně. Myslím, že tenhle film je v prvé řadě určen divákům, kteří mají rádi recesi a nevadí jim trocha toho černého humoru. Na své by si mohli přijít obzvlášť obyvatelé Vysočiny, protože ten film je tak trochu o nich. A je docela možné, že se budou smát o trochu víc než ostatní. Ze všech nejvíc by ale „Problémy“ mohly bavit fanoušky sci-fi a fantastiky.
„Problémy” ale nejsou doslovnou adaptací předlohy Andrzeje Pilipiuka. Co na to autor?
Když Čech něčemu nerozumí, říká, že je to pro něj „španělská vesnice“. Polský ekvivalent zní „český film“. Předpokládáme, že autor počítá s nejhorším a že tedy jeho očekávání patrně nezklameme. Takže teď zbývá jen doufat, že nás snad neukamenují fanoušci… Ale změny ve filmu jsou oproti předloze spíš kosmetické. Tedy lépe řečeno geografické. Domácí výroba alkoholu a nelegální držení zbraní má totiž i na Vysočině bohatou kulturní tradici, takže převod Pilipiukovy povídky do zdejších reálií nebyl nikterak násilný.
Diváci filmu se často ptají na herce, účinkující v „Problémech“, ti jsou také velmi autentičtí…
To mě těší. Dlouho jsem totiž hledala „ty správné“ představitele (a obzvlášť s hlavním hrdinou to vypadalo beznadějně), ale pak jsem v Horáckém divadle objevila Milánka, Peťu, Kubíka a pana Dryšla a bylo rozhodnuto. Pátrání po představiteli kosmické lodi (Z. Junákovi) a starého pana Koloucha (Z. Dvořákovi) bylo naštěstí jednodušší. Hrozně jsem se bála, jestli mě s nabídkou rolí nevyhodí, protože hrát ve studentském filmu (a navíc pracovat s nepříliš zkušeným režisérem a štábem) není žádná výhra. Ale oni kupodivu vypadali nadšeně, čímž mi vyrazili dech, a i následná spolupráce byla nesmírně prima. Měli se mnou obdivuhodnou trpělivost a bylo nádherné se od nich učit. Taky to leckdy byla velká legrace.
Když už jsme začali o kosmické lodi, jak jste ji vlastně vyrobili?
Na začátku byl samozřejmě návrh. Poté výtvarníci vyrobili zmenšený modýlek, který jsme testovali a různě upravovali. Když byla definitivní podoba korábu jasná, výtvarníci podle ní začali vyrábět kulisy. Vyřezávali jednotlivé plochy z kartonu a poté je slepovali dohromady. Když lepidlo zaschlo, polepili trosky drobnými detaily z kartonu, polystyrenu apod. Na jejich povrch poté nanesli latex a na něj po zaschnutí temperami vztvořili patinu. Konstrukci korábu tvořilo tyčové lešení s dřevěnou podlahou a stropem z pletiva. Některé trosky byly připevněny k podlaze, jiné visely ze stropu. Klepání korábu při pokusu o start se dělalo cloumáním tyčemi lešení a skákáním po podlaze (těsně za okrajem obrazu, který vidíte ve filmu). Do kulis korábu byly umístěny diody, které se ovládaly pomocí počítače. (Ale je pravda, že nás moc neposlouchaly.) Většina triků, které vidíte v korábu, vznikala kombinací scénických efektů a počítačové animace. Za kulisami kosmického korábu byla během natáčení zelená plocha, v postprodukci nahrazená 3D pozadím. Dílem animátorů jsou také drobná světélka, dýmy a různé součástky poletující v korábu. Výroba kosmické lodi si vyžádala 6 týdnů intenzivní práce a následná postprodukce zabrala 8 týdnů. Po skončení natáčení škola věnovala koráb dětskému zábavnímu centru Galaxie, kde je od té doby k vidění. Tato kosmická loď se také stala inspirací pro semestrální práci studentky designu skla, Veroniky Rekové, která se na výrobě korábu rovněž podílela.
Převzato z: problemyfilm.cz
Categorised as: Rozhovory